Přes to všechno jsi mou matkou

22. srpna 2012 v 18:42 | Yvonne S. |  Diary
Tohle téma ve mně vyvola mnohho rozpoluplných, hlavně negativních emocí a rozhodla jsem se něco napsat. Dopis osobě, která mě přivedla na svět a která si tohle nikdy nepřečte.
***
Tolik jsem ti toho neřekla a ani neřeknu. Nejen to špatné, ale i to dobré. Kdysi dávno, před lety jsi byla jiná. Byla jsi moje. Skládali jsme puzzle, navlíkali korálky, dívali jsme se spolu na telenovely, slavili společné vánoce, ale to už je dávno. Jsou to jen střípky toho co si pamatuji z dětství… mnohem víc si pamatuji, jak jsem s tebou nebyla schopna mluvit o svých starostech, jak jsi neviděla mé problémy, jak jsem tě z celého srdce nenáviděla. Snažila jsem se, aby sis mě za každou cenu všimla, abys mě alespoň jednou vyslechla. Copak jsi neviděla ty šrámy nejen na mé duši, ale i těle? To byl jen další pokus si tě získat, být zajímavou, být tou, které si všímáš, ale ty jsi byla jako slepá.
A pak… když se ti to hodilo, když jsi měla už novou rodinu, novou dceru, jsi mě odhodila… jak starou halenku, která se už nehodí. Co sis myslela?! Že nedospělé, sotva šestnáctileté dítě, se dokáže ve světě obejít bez pomoci? Bez opory? Že zvládnu pracovat, smát se žít? Ano,. Zvládla jsem to…. zvládla jsem to tak že ve svých dvaceti jsem starý, životem zklamaný člověk, který každým dnem přemýšlí, proč ještě chodit po tomhle světě. Který rozdává úsměvy navenek, ale uvnitř chřadne a nemůže, nechce pokračovat.
Myslela sis, že po tom zůstanu dál milá a přátelská? Že budu navštěvovat dál tvou novou, skvělou rodinu, dál tě poslouchat a přitom mlčet? Myslela správně. Poslušně jsem jezdila a s úsměvem poslouchala tvé novinky. Doufala jsem…. že to bude zase dobré, že přece jen jednou…. jednou budeš má maminka, jako když jsem byla malá, že si sedneš, vyslechneš mé trápení, pomůžeš, poradíš, pohladíš mě ve vlasech. Marně. Proč se nemůžeš změnit?! Proč? Přece každý člověk potřebuje svoji mámu. I já. Poslední čtyři roky jsem od tebe nedostala jediný dárek, jediné přání ani k narozeninám, k svátku či snad k vánocům. Ale pořád jsem doufala, přijížděla a doufal, že se něco změní. A bude to tak dál, protože přese všechno ty jsi má matka a já budu doufat dál.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 22. srpna 2012 v 19:07 | Reagovat

Tak to je hodně srdceryvné, ale krásně napsané. Někteří lidé už jsou takoví, ale že tě ani tvá matka nevyslechla, neporadila ti.... to je hrozné.

2 - Doma - - Doma - | Web | 22. srpna 2012 v 19:33 | Reagovat

Možná si ani nezaslouží to, abys čekala. To, že tě odhodila bylo od ní dost kruté a dokud nepříjde ona sama, je to zbytečné. (Podle mého názoru.)
Jinak krásně napsaní :).

3 Black☆ Rock Shooter Black☆ Rock Shooter | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 20:12 | Reagovat

Tohle je hodně silný článek...
I přes to všechno jsi chtěla být tou, kterou by zahrnula láskou, ale to se nestalo...
Máš můj obdiv, že jsi přes to všechno tak silná !!!

4 Lucerna Lucerna | Web | 22. srpna 2012 v 23:55 | Reagovat

Niekedy prave nadej je To, co nas drzi pri zivote a zabija zaroven.

5 Yvonne S. Yvonne S. | Web | 23. srpna 2012 v 17:46 | Reagovat

[1]:¨Díky:)

[2]: Možná ne, ale lidé (přesněji já) jsou holt hloupí;)

[3]: Silná je dost silné slovo:), spíš se pokouším vzládat svou lehce labilní psychiku

[4]: Máš stoprocentní pravdu;)

6 Ella Ella | Web | 26. srpna 2012 v 10:50 | Reagovat

Tak tohle je vážně úžasně napsané. Kamarádčina mamka odešla k příteli, když bylo kamarádce dvanáct, pak ji párkrát viděla, ale je to už hodně dávno. Vidím občas kamarádku, když má slabé chvilky, a je mi jí strašně líto. Mě mamka poradila ve všem, a myslím, že pro holky je v "puberťáckém" věku hodně důležitá. Jinak souhlasím s Black☆ Rock Shooter, máš můj obdiv.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama