Červenec 2012

Prolog

31. července 2012 v 12:05 | Yvonne S. |  Zlato, jsem žena!

Na počátku byla láska. Ach ano, taková láska, kterou znáte z těch nejpřeslazenějších románů.
On se podíval na ni, , ona na něj. Pohlédli si v šeru místnosti do očí, avšak vzápětí oba nesměle uhli pohledy. V jejich očích byla najednou vepsána naděje. Naděje na štěstí a lásku, která jim tak dlouho nebyla dopřávána. Těm dvěma mladým, životem už zklamaným lidem.

"Můžu tě poprosit o cigaretu?" zeptala se ho dívka a pomalu vzhlédla. A tohle byl počátek jejich lásky.
V následujících dnech se sešli. Od první chvíle, od první vteřiny, kdy jsi začali sdělovat svá utrpení a navzájem lízat rány, bylo jasné, že tohle je ta láska s velkým L.

Navzdory všem, i když jim Osud stále házel klacky pod nohy, ba i klády, se všemi úskalími, ruku v ruce, v nemoci i chudobě prodrali. Vše zvládly, i když s odřenýma ušima, protože jejich láska byla nepřemožitelná...
Avšak, žádná pohádka není dokonalá, a dobré konce většinou nejsou favoritem Osudu.
A tady, po čtyřech letech vztahu, nemilosrdně zasáhl.

Otrávené jablko, trn růže, zlá sudička, či nelítostná macecha. Říkejte si tomu jak chcete. Tohle prokletí neslo jméno transexualita.

Ten princ na vznešeném oři, její ochránce a hrdina objevil totiž tajemství, jenž pohřbil hluboko ve svém nitru, tajemství, které se rozhodlo, prodrat si svou cestu na povrch..

Uvědomil si prostou skutečnost. Uvědomil si, čím chce být a čím vždycky byl, ačkoliv to nikdo neviděl. Ach, jak dobrý herec to byl! Jednoho dne mu to došlo. Ptáte se co? Že on je ona. Malá ubohá dívka, která chce ven z mužského těla.
A zde, mí přátelé, končí pohádka a nastává, někdy až příliš krutá, realita.

Jsem ta zlá, nebo podvedená?

29. července 2012 v 12:16 | Yvonne S. |  Diary
Koho by nerozčílilo, kdyby jeho drahá polovička přišla domů ve čtyři ráno a docela s klidem oznámila, že se líbala s cizím chlapem... a ještě k tomu byla opilá, samozřejmě. No mě to rozhodně rozpálio. Avšak s opilými lidmi nemá cenu o něčem diskutovat a tak jsem si svůj výbuch (velikosti menší atomové bomby) nechala na ráno.

Jaká bylo ráno mé překvapení, když madam sice byla kajícná, ale převelice se divila, že se na ni zlobím.

Za prvé jsem se na ni neměla zlobit, protože já se údajně líbám kde s kým. Když jsem jí prosila o nějaký příklad tohoto tvrzení, tak jsme prý bez jejího dovolení políbil jednou kamarádku zhruba před čtyřmi roky (zajímavé, že já si to vůbec nepamatuji)

Za druhé, si myslela, že to má dovolené. Nevím kde vzala tohle, nějakou dohodu ohledně těhle věcí jsme měli, avšak přichystanou až na dobu, kdy už bude čistokrevná žena, tedy alespoň já jsem si to myslela.

A nakonec za třetí je to jako vždy stejně moje vina, protože si jí po sexuální stránce už moc nevšímám, nemazlím se a nemáme spolu sex. Bohužel je to prostě složité žít na takové vlně s člověkem, který zrovna prochází přeměnou pohlaví, chová se jako čistokrevná žena, ale pod šaty jí nahoře něco chybí a dole naopak přebývá. Upřímně nevím jak by někdo takový mohl v někom vyvolat pocit touhy.

Fajn, všechno jsme si vyříkali a já se zase před ní kaji jaká jsem zlá, že jí nechápu a vadí mě to. Opravdu nechápu jak mě vždycky přesvědčí, že je všechno moje vina. Ale jestli si myslí, že tímto to vše skončilo, tak se převelice mílí holčička... já umím být velmi pomstichtivá, tak ať se nediví, až jednou skončím s mou krásnou kamarádkou v posteli....

Na úvod

29. července 2012 v 11:54 | Yvonne S. |  Zlato, jsem žena!

Tak tedy malé info k mé první povídce tady, a věřtemi, že tahle povídka bude na dlouho....

O čem to bude?

O jedné dívce, která vedla docela spokojený život se svým přítelem, se svou láskou a oporou, avšak jen do doby, než jí MUŽ jejího života oznámil, že více než tím čím je se cítí býti ženou. Tady naše pohádka končí a začíná maraton hádek, doktorů a problémů... jak to celé dopadne?

Poznámka:

Ano, příběh je podle skutečnosti, avšak někde zahrála svou roli také má fantazie, občas jsem si něco poupravila nebo přidala na dramatičnosti, takže to rozhodně nesmíte brát doslova ;)

Hudebno

29. července 2012 v 1:08 | Yvonne S. |  Hudba
A budeme si pouštět písničky:). Mám pro vás pár svých oblíbených a milovaných písniček, které mě rozhodně nikdy nezklamou. Zavítejte se mnou do metalového nebe:)


On

28. července 2012 v 1:05 | Yvonne S. |  Něco na způsob poezie
Jen jednou zachytnout ho ve svých dlaních.
Dotknout se třpitivé krásy měsíce
Natáhnout ruce,
sevřít ho v prstech.
Zakláním hlavou,
prochází se mých vlasech.
Smích,
snad radosti,
šílenství jen.

Tak nějak začátek...

27. července 2012 v 21:26 | Yvonne S. |  Diary
Jak začít? Jak se představit?
Nemůžu říct, že jsem v blogovém světě úplný nováček... možná jste mě i kdysi znali, ale časem pro mě bohužel můj bývalý blog začal být poněkud veřejným. Naprosto totiž nesnáším, když si mé zpovědi, povídky a tak dále čtou mí blízcí a rodina.

Avšak psaní... čehokoliv mi chybí, takže se pokouším začít znovu, najít nové přátele a čtenáře...

Musím se někam vypsat jinak asi exploduji. Jsem v podatě zlá, nelítostná vypočítavá mrcha a co je mi upřímně do toho, co na to řeknou cizí lidi že? Ale... svěřit se s tím lidem, které skoro denně vídám? Možná by mě s chutí zabili, možná bych se raději poslala do pekla sama.

Tak tohle byl maličko zmatený začátek, který vyšel bez ladu a skladu z mé šílené mysli.

A teď něco mě osobně.

Běhám po světě už nějakých dvacet let, Žiju v bytě s mou drahou polovičkou a několika zvířátky (počet se neustále mění) a chodím do práce. Jsem trrochu šílená, občas trpím záchvaty deprese a můj černý humor občas lidé lehce nechápou. V podstatě vedu úplně normální život jako každý jiný. Jen mé záchvaty vzteku, následně pláče a tak dále dokáží vyvést z míry. Nebojím se klaunů (v poslední době jsem zjistila, že velmi mnoho lidí se děsí klaunů), mám ráda žáby , lamy, myši, psy a kočky (možná by se ještě nějaká ta havět našla). A velmi dobře se umím přetvařovat.Doufám, že tady nebudu muset.

PokuĎ jste to dočetli až jsem tak děkuji za pozornost a doufám, že se vrátíte zase někdy ;)